Dvojí výjimečnost

Když si někteří rodiče představí nadané žáky, vybaví se jim dítě, které září ve všech oblastech života - od kterého lze očekávat, že bude mít ve škole samé jedničky, spoustu kamarádů a bude hvězdou ve sportu. Problém je, že tato představa není pravdivá. Ano, některé děti a dospělí vědí všechno a mají všechno, ale to je spíše výjimka než pravidlo. Pokud jde o studijní schopnosti, většina dětí, dokonce i těch velmi bystrých nebo hodně úspěšných, má soubor silných a slabých stránek. Všichni je máme.

Dovolat používání mobilů ve škole, nastavovat s žáky jasná pravidla, nebo mobily preventivně zakázat úplně? A co používání digitálních technologií mimo školní prostředí? Je potřeba cíleně hlídat a omezovat čas, který děti stráví online? Najít odpovědi na tyto otázky se může zdát jako boj s větrnými mlýny. Jedno je ale jisté, digitální technologie se staly součástí našich životů a pro žáky jsou většinou už samozřejmostí.

Na tuto otázku hledá odpovědi mezinárodní projekt inEDU (neboli inclusive education) podpořený programem Erasmus+, který se zaměřuje na inovativní přístupy k inkluzi dětí s původem v jiném kulturním prostředí. Projekt je založený na vzájemné spolupráci mezi odborníky a učiteli z několika evropských zemí a míří jednak na učitele v mateřských školách, děti a jejich a rodiče, tak na odborníky v oblasti předškolního vzdělávání, legislativní systém a lokální, státní a evropskou úroveň celkově.

Identifikovat nadané dítě nemusí být vždy snadné. Nadaný žák obvykle není tzv. malým géniem, který by se nápadně lišil od ostatních. Naopak: ve většině oblastí se projevuje stejně nebo podobně jako jeho vrstevníci.

Úspěchy či neúspěchy v matematice často přisuzujeme schopnosti logicky uvažovat. U lidí s vysokou inteligencí pak často očekáváme vysokou úroveň matematických schopností. Pro spoustu lidí je asi obtížné představit si inteligentního člověka, kterému činí obtíže i jednoduché počty.

Nikdy předtím mě nenapadlo, že člověk může být „postižený“ a nadaný zároveň – tedy že existuje něco, čemu se říká „dvojí výjimečnost“. Stephany Sanchezová Fisherová se dělí o zkušenosti s výchovou své dcery, která je v některých oblastech mimořádně nadaná, zatímco v jiných ohledech výrazně pokulhává za svými vrstevníky.

Tyto děti, které mají na jedné straně výjimečné schopnosti – nadání, ale trpí současně určitým handicapem, bývají v  anglické terminologii nejčastěji označovány jako „twice exceptional“. Společným rysem celé této skupiny dětí je, že bývá obtížné ji identifikovat. Handicap a nadání se často vzájemně kompenzují, maskují, a proto bývají tyto děti učiteli označovány většinou jako průměrné.

Příspěvek se věnuje výzkumné kategorii sledující vztahy nadaného dítěte a vrstevníků a také problematice tzv. dvojí výjimečnosti nadaných.

Autorka ve svém příspěvku uvádí charakteristiky mimořádně nadaných dětí s postižením. Věnuje se přístupu pedagogů k těmto žákům. Uvádí, že identifikace dvakrát výjimečných je velmi obtížná, pedagogové nejsou dostatečně vybaveni pro práci s těmito dětmi. Autorka charakterizuje odlišnosti dětí, které se ve třídě nudí a dětí s poruchami pozornosti.