Mimořádně nadané děti s handicapem

Kteří jsou dvakrát výjimeční?

Twice exceptional neboli dvakrát výjimeční se řadí k dětem se speciálními potřebami hned ze dvou důvodů. Představují specifickou skupinu dětí, které mají na straně jedné výjimečné schopnosti, tedy talent či nadání a na straně druhé trpí nějakou poruchou či handicapem různého stupně i intenzity. Do této skupiny můžeme tedy zařadit děti s poruchami učení, poruchami pozornosti (ADD/ADHD) ^[1], Aspergerovým syndromem ^[2], autismem, poruchami vidění, fyzickým handicapem, poruchami sluchu, depresemi, sebevražednými sklony, atd. Evidentně se jedná o velmi širokou skupinu jedinců. Odborná literatura se většinou zaměřuje pouze na jednu část z tohoto širokého spektra, nejčastěji pak na nadané děti s poruchami učení, případně s AD(H)D.

Naše školství nabízí jen minimum pro mimořádně nadané žáky či studenty. V případě dvakrát výjimečných nemůžeme zmínit jediný program, který by byl vytvořen přímo pro potřeby těchto žáků. Dvakrát výjimečné jen s obtížemi nalezneme ve třídách pro nadané, protože právě identifikace je jedním z klíčových problémů vztahujících se k této skupině žáků. Existuje celá řada překážek, znesnadňujících či zcela znemožňujících tyto děti rozpoznat. O těchto překážkách se blíže zmíníme v následující části textu. Pokud u dítěte nejsme schopni rozpoznat disproporcionalitu schopností, nemůžeme ani očekávat, že se dítě bude rozvíjet bez problémů, neboť se mu nedostane potřebné péče. A právě dvakrát výjimeční více než mnozí jiní péči potřebují! Škola jim neposkytne individualizovaný přístup ve výuce i hodnocení, neumožní jim plně rozvinout jejich potenciál a napravit jejich akademické nedostatky.

Dvakrát výjimeční jsou v našem školství stále ignorovanou skupinou. Neexistují pro ně žádné programy a jejich handicapy někdy doprovází vážné sociální problémy. Zcela evidentně ztrácíme část populace, jejíž potenciál by mohl přispět k rozvoji společnosti.

Identifikace

Identifikovat nadané dítě s handicapem je obvykle poměrně obtížné. Jedná se o velmi širokou skupinu jedinců s různými schopnostmi i poruchami. Identifikovat poruchy či handicapy nebývá velký problém. Odborníci pracující s dětmi s nejrůznějšími poruchami či handicapy, mají celou řadu metod k rozpoznání problému a jeho intenzity. Stejně tak pedagogové jsou na řadu poruch upozorňováni v pregraduální přípravě. Jak jsme již ale nastínili, existuje celá řada překážek, které brání identifikaci nadání u těchto dětí. Whitmore a Maker (1985) upozorňují na to, že naše očekávání mohou negativně ovlivnit identifikaci. Obvykle se jako jeden ze základních znaků intelektuálního nadání považuje široká, vyspělá slovní zásoba. Ale děti s poruchami sluchu, ač nadané, mohou mít naopak slovní zásobu velmi omezenou a stereotypní. Některé poruchy či handicapy mohou způsobit zaostávání dítěte ve vývoji, jedná se např. o slepotu, hluchotu či některé poruchy učení. Kognitivní vývoj se opožďuje v případech, kdy porucha či handicap omezují či zabraňují dítěti reagovat na kognitivní podněty a demonstrovat své kognitivní schopnosti.

Pedagogové i rodiče dvakrát výjimečných se velmi často zaměřují na poruchy, kterými děti trpí. Swesson (in Davis - Rimm, 1998) upozorňuje, že identifikace handicapu okamžitě vede k tomu, že učitelé sníží svá očekávání i přes schopnosti dítěte. Dítě téměř okamžitě reaguje na tato očekávání pocity inadequacy. Snaha přizpůsobit práci jejich handicapům může zcela zastínit jejich kognitivní schopnosti a rozvoj. Učitelé, kteří pracují s těmito dětmi nemají potřebné informace a nejsou připraveni a trénováni pro identifikaci nadání. Např. lidé, kteří pracují s dětmi s poruchami učení, nejsou připraveni na práci s nadanými. Nemají žádné zkušenosti. Je tedy velmi nepravděpodobné, že by byli schopni identifikovat nadání u svých svěřenců. Navíc právě samo nadání dítěte bývá v mnoha případech překážkou v jeho identifikaci. Děti své nadprůměrné schopni využívají ke kompenzaci svých nedostatečných schopností. Jeví se pak v běžné třídě jako průměrný jedinec a není mu věnována pozornost. To znamená, že nadanému, který dosahuje výsledků na úrovni svých vrstevníků a jehož výsledky jsou jeho handicapem limitované, se nedostane žádné speciální péče.

Další bariérou identifikace mnohých dvakrát výjimečných je nesprávné očekávání, že tyto děti budou vykazovat stejné charakteristiky jako děti nadané a bez problémů. Běžně používané metody identifikace nadaných jsou standardizovány na dětech bez poruch či handicapů, proto je nelze použít na této části populace bez jakékoliv adaptace.

Vzhledem k dané situaci je nutné tradiční metody modifikovat, aby je bylo možno aplikovat na tuto populaci. Davis a Rimm (1998) uvádějí několik modifikací, které se osvědčily ve Spojených státech při identifikaci twice-exceptional: alternativní formy testů či alternativní testy, otevřený screening, eliminace některých kritérií, portfolia, neverbální testy, doporučení učitele, případové studie, interview, podmínečné zařazení do programu, modifikovaná administrace testu, žádné známky, aj. V modifikované formě se pak používá např. Wechslerova škála inteligence. V zahraničí byla již vyvinuta celá řada testů, které byly navrženy a normovány na dětech s poruchami či handicapy. Příklady takových testů mohou být Nebraska Test of Learning Aptitude, Blind Learning Aptitude Test a jiné.

Výše zmíněné testy jsou stejně jako testy inteligenční určeny pro odborníky, resp. psychology. Jak ale řadový učitel pozná, že právě v jeho třídě se nachází dvakrát výjimečný žák?

Typické charakteristiky dvakrát výjimečných

Samozřejmě i tyto děti mají celou řadu specifických projevů, které mohou poukazovat na jejich výjimečnost. Eisenberg a Epstein (in Davis, Rimm, 1998) popsali tyto děti následujícími charakteristikami: chápou rychleji, ptají se, "prosviští" matematikou a extrémně vyrušují. Davis a Rimm (1998) dále zdůrazňují obrovské množství informací, které tyto děti mají o různých tématech. Rychle chápou vztah příčina-následek, snaží se nalézt původ věcí, a také princip fungování, kladou provokativní otázky, mají výborné pozorovací schopnosti. Mohou se bezpochyby pyšnit dlouhodobou pamětí. Často se jedná o vysoce kreativní jedince s vyspělými názory. Mají výborné abstraktní myšlení, jsou schopni řešit problémy. Vyznačují se sofistikovaným smyslem pro humor, vyspělostí a touhou po samostatnosti. ^[3]

Na stranu druhou jsou citliví na kritiku, neboť jejich sebevědomí je velmi malé. To negativně ovlivňují i jejich kolísavé výsledky ve škole. Postrádají organizační schopnosti. Velkým problémem se také jeví jejich sociální kontakty.

Nadaný nebo s poruchou pozornosti?

Podíváme-li se na charakteristiky nadaných jedinců a dětí s poruchami pozornosti, mohlo by se zdát, že je nelze odlišit. Také výzkumy prokazují, že v mnoha případech je dítě diagnostikováno s poruchou ADHD, ale ve skutečnosti jde pouze o nadané dítě, které reaguje na nevhodný styl výuky (Webb & Latimer, 1993).

Následující seznam vyzdvihuje podobnosti nadání a ADHD (Cline, 1999; Webb & Latimer, 1993). Tyto charakteristiky můžeme vypozorovat u nadaných jedinců, kteří se ve škole nudí:

• minimální pozornost a denní snění,
• chybí vytrvalost u úkolů, které se zdají nerelevantní,
• začínají mnoho projektů, dokončí málo,
• náročnost může vést k bojům o moc s autoritami,
• velká aktivita; mohou potřebovat méně spánku,
• necítí potřebu mluvit, může rušit,
• zpochybňování pravidel, zvyků a tradicí,
• ztrácí práci, zapomíná domácí úkoly, je neorganizovaný,
• může se zdát bezstarostný,
• velmi citlivý na kritiku,
• přiměřené výkony v přiměřeném tempu.

Klíčem k odlišení těchto dvou skupin je podle Whitmore a Makera (1985) rušivé chování dítěte - "předvádění se". Pokud se dítě předvádí pouze v určitých situacích, jeho chování se spíše vztahuje k nadání; pokud se ovšem předvádění odehrává ve všech situacích, je více pravděpodobné, že se jedná o ADHD. Nicméně existují i děti, u nichž dochází ke spojení nadání a ADHD.

Jak bychom tedy mohli odlišit nadané děti, které se nudí a děti s poruchami pozornosti? Při rozhodování musíme zvážit, zda je třída a výuka ve škole pro dítě dostatečně podnětná, zda má dítě možnost setkávat se s vrstevníky se stejnými intelektuálními schopnostmi. Je dítě schopno se koncentrovat alespoň v okamžicích, kdy je pro něj aktivita zajímavá, či nikoliv? Objevuje se jeho rušivé chování jen v určitou denní dobu, v určitých hodinách, při práci s určitými učiteli? Došlo k nějakým změnám ve výuce, aby se předešlo rušivému chování dítěte, či nikoliv? Tyto informace by nám mohly napomoci při rozhodování, jaké potřeby vlastně u dítěte musíme uspokojit. Budeme-li se v budoucnu zaměřovat na stimulaci intelektuálního rozvoje, či zda musíme věnovat spíše poruše pozornosti.

Vysvětlivky

1. ADD, ADHD - termíny z angličtiny, které postupně nahrazují název LMD. ADD - Attention Deficit Disorder. ADHD - Attention Deficit Hyperactivity Disorder. První označuje poruchu chování spojenou s problémy se soustředěním, druhý zahrnuje navíc i hyperaktivitu. Diagnóza ADD či ADHD se určuje na základě přítomnosti poruch chování, jako je hyperaktivita, nesoustředěnost, potíže s učením, motorická neobratnost, atd. Musí se vyskytovat minimálně ve dvou odlišných prostředích, a to po dobu minimálně šesti měsíců. Psychologové však nezřídka vycházejí z toho, co jim rodiče sdělí.
2. Aspergerův syndrom je druhem autismu. Jde o postižení ovlivňující způsob, jakým se osoba dorozumívá, a jak reaguje na jiné osoby. Charakteristickými rysy osob s Aspergerovým syndromem jsou potíže v komunikaci, potíže ve společenských vztazích, nedostatek představivosti a tvořivé hry. Nicméně lidé s Aspergerovým syndromem mají obvykle méně potíží s řečí než osoby s autismem; nicméně ani oni nejsou schopni porozumět neverbální komunikaci. Často se zdá, že nevěnují pozornost lidem, se kterými komunikují. Často mají průměrnou nebo nadprůměrnou inteligenci oproti autistickým jedincům, kteří trpí spíše mentálním opožděním. Velmi dobře se učí faktům, vzorcům, ale s abstraktním myšlením mají značné problémy. Mají ve velké oblibě rutinní činnosti, změn se obávají. Jakákoliv změna je může rozčílit.
3. Můžeme se podívat na některé skupiny individuálně (Cline, 1999; Whitmore & Maker, 1985; Willard-Holt, 1994; Baum, Owen, & Dixon, 1991; Silverman, 1989).
   • Nadané děti s poruchami zraku: rychle se učí, výborná paměť, výborné verbální komunikační schopnosti, široká slovní zásoba, výborně řeší problémy, kreativní myšlenky a výrobky, lehce se učí Braillovo písmo, obrovská vytrvalost, motivace vědět, někdy pomalejší tempo kognitivního vývoje než u dětí bez této poruchy, výborná schopnost koncentrace.
   • Nadané děti s fyzickými handicapy: rozvoj kompenzačních schopností, kreativita v hledání alternativních způsobů komunikace a plnění úkolů, impresivní množství znalostí, pokročilé akademické schopnosti, výborná paměť, výjimečné schopnosti řešení problémů, rychlé chápání, schopnost stanovit si a usilovat o dlouhodobé cíle, větší vyspělost než u vrstevníků, smysl pro humor, vytrvalost, trpělivost, motivace dosahovat výsledků, zvědavost, rozhled, sebekritika a perfekcionismus, kognitivní rozvoj, který nemusí být založen na přímých zkušenostech, možné problémy s abstrakcí, možný limitovaný úspěch vzhledem k tempu práce.
   • Nadané děti s poruchami sluchu: rozvoj mluvení a čtení bez výuky, rané čtení, výborná paměť, schopnost fungovat v běžné třídě, rychlé chápání, výborná schopnost myšlení, skvělé výsledky ve škole, široký okruh zájmů, netradiční způsoby získávání informací, využívaní schopnosti řešit problémy v každodenních situacích, iniciátor, dobrý smysl pro humor, radost z manipulace prostředí, intuice, vynalézavost při řešení problémů, symbolické jazykové schopnosti (odlišný symbolický systém).
   • Nadané děti s poruchami učení: výborné abstraktní myšlení, dobré matematické uvažování, dobrá vizuální paměť, prostorové schopnosti, vyspělá slovní zásoba, sofistikovaný smysl pro humor, kreativní, přehled, výjimečné schopnosti v geometrii, vědách, umění, hudbě, dobré schopnosti v nacházení a řešení problémů, problémy s memorováním, počítáním a pravopisem, neorganizovaný, značná citlivost, perfekcionismus, chápání metafor, analogií a satyry, pochopení komplexních systémů, nepřiměřená očekávání od sebe, často nedokončené úkoly, obtíže s postupnými úkoly, široký okruh zájmů.
   • Charakteristiky dětí s ADHD: špatně udržují pozornost, oslabená vytrvalost u úkolů, které nemají okamžitý výsledek, často přeskakují od jedné nedokončené aktivity k druhé, impulzivnost, více aktivní, neklidný než ostatní děti, často příliš mluví, často ruší ostatní, jen s obtížemi dodržuje pravidla a omezení, často ztrácí věci nezbytné pro činnost doma nebo ve škole Nevěnuje pozornost detailům, velmi citlivý na kritiku, problémové chování se vyskytuje ve všech situacích, v některých je závažnější, variabilita ve výkonech i v čase, který potřebují k jejich dokončení.

Citace původního článku

NOVOTNÁ, Lucie. Mimořádně nadané děti s handicapem. Metodický portál: Články [online]. 30. 06. 2004, [cit. 2012-11-18]. Dostupný z WWW: http://clanky.rvp.cz/clanek/c/Z/22/MIMORADNE-NADANE-DETI-S-HANDICAPEM.html. ISSN 1802-4785. Publikováno pod licencí

Související odkazy

• Odborné informace => Dvojí výjimečnost

30.6.2004

Klíčová slova: charakteristika, identifikace, handicapy, poruchy, dvakrát výjimečný

Zpět