Sociální a emocionální potřeby mimořádně nadaných dětí

Když se učitelé zamýšlejí nad problematikou specifické péče a snaží se definovat škálu potřeb mimořádně nadaných dětí, první oblasti, které je napadají, jsou dimenze kognitivních potřeb. Mnoho učitelů, specificky na některých specializovaných víceletých gymnáziích, se domnívá, že maximum, co mohou pro své nadané žáky udělat, je poskytnout jim k řešení dostatečné množství náročných úloh, někdy obohacených o zajímavé metody výuky.

Dokonce i výzkumní pracovníci se dříve domnívali, že nadané děti nemívají žádné sociální či emocionální problémy, které by přímo souvisely s jejich nadáním. Výzkumné práce Lewise Termana a Lety Hollingworth udělaly nadaným dětem „medvědí službu“ v tom smyslu, že zdůrazňovaly dobrou adaptabilitu nadaných dětí v širší společnosti. Až po delší době se začalo projevovat, že i vysoce nadaní mohou mít specifické problémy, které vycházejí z jejich disharmonického vývoje. Na jedné straně vysoce akcelerované schopnosti intelektové (kognitivní), na druhé straně nedostatečné kompetence sociální a časté emocionální asynchronie (Webb, 1993).

Zajímavou klasifikaci sociálních a emocionálních potřeb vytvořil americký psycholog James T. Webb. Rozlišuje mezi dvěma zdroji (příčinami) problémů u nadaných dětí. Definuje je jako exogenní (vnější) a endogenní (vnitřní). Tyto charakteristiky jsou jen zřídka přímo problematické samy o sobě. Mnohem častěji jde o kombinaci těchto charakteristik, které vedou ke specifickým způsobům chování (Clark,1992; Seagoe, 1974 in Webb, 1994).

Mezi exogenní problémy socioemocionální povahy se řadí veškeré skutečnosti, které vyjadřují u nadaného konflikt s okolním prostředím, jako jsou např. problémy ve škole, které nejsou odhaleny. Endogenní aspekty reprezentují vnitřní boj pramenící z prostého faktu, že je dítě nadané. Řešením exogenních problémů je optimalizace okolního prostředí. Vnitřní problémy se většinou odstraňují složitěji. Jsou přímo spojeny s povahou nadání, přesto však existují mechanismy, kterými je možné situaci nadaného jedince optimalizovat.

Endogenní příčiny

• Nerovnoměrný vývoj. Motorické schopnosti, specificky jemná motorika často u nadaných dětí zaostává za kognitivními schopnostmi, především v předškolním věku (Webb, Kleine, 1993 in Webb, 1994). Tyto děti mohou vědět, co chtějí udělat, vyrobit či nakreslit, nicméně jejich motorické schopnosti jim neumožňují stanoveného cíle dosáhnout. Důsledkem mohou být emocionální výlevy či intenzivní frustrace.
• Vrstevnické vztahy. Nadaní předškoláci a děti v prvních ročnících (převážně vysoce nadaní) se snaží organizovat své okolí (jak lidi, tak věci). Ve své snaze o důslednost zdůrazňují pravidla, která aplikují na druhé. Vynalézají složité hry a snaží se organizovat spoluhráče, což často vyúsťuje v odpor vrstevníků.
• Rozsáhlá sebekritika. Schopnost vidět možnosti a alternativy může u mladých nadaných vzbuzovat idealistické představy o tom, čím by mohli být a zároveň snižovat jejich vlastní sebehodnocení, protože vidí, jak daleko jsou od dosažení ideálu (Adderholt-Elliott, 1989; Powell, Haden, 1984; Whitmore, 1980 in Webb 1994).
• Perfekcionismus. Schopnost vidět ideální výsledky spolu s emocionální intenzitou vede nadané děti k nerealisticky vysokým očekáváním od sebe samých. Asi 15-20% mimořádně nadaných dětí je významně brzděno perfekcionismem v některé etapě své akademické dráhy, někdy i v pozdějším životě.
• Vyhýbání se riskování. Stejným způsobem jak nadaní vidí své možnosti, vidí také úskalí v řešení daných situací. Vyhýbání se potenciálnímu problému může znamenat vyhnutí se riziku a může také vyústit v jejich neprospívání (Whitmore, 1980 in Webb, 1994).
• Multipotencialita. Nadané děti mají často více oblastí, ve kterých vynikají a mohou být angažovány v různorodých aktivitách až do krajní míry. I když to většinou nepředstavuje problém pro samotné dítě, může to představovat problém pro jeho rodinu. Mohou se objevit rozpaky např. při volbě povolání (Kerr, 1985; 1991 in Webb, 1994).
• Nadané děti s handicapy (dvakrát výjimeční). Fyzické handicapy mohou způsobovat sociální či emocionální problémy. Intelekt může být vysoký, ale motorické nesnáze díky např. mozkové obrně, mohou bránit expresi potenciálu. Handicapy sluchové či nevidomost mohou vzbuzovat frustraci. Nadané děti s postižením inklinují k sebehodnocení na základě svého postižení, nikoliv dle nadání, které by bylo schopno tyto handicapy do jisté míry kompenzovat. (Whitmore, Maker, 1985 in Webb 1994).

Exogenní příčiny

Nedostatek pochopení a podpory nadaných dětí a někdy i skutečná rozporuplnost či nepřátelství vytváří specifické problémy, které vycházejí z externích zdrojů (Webb, Kleine, 1993). Některé časté problémové vzorce jsou:

• Kultura školy a její normy. Již z definice jsou nadané děti „jiné“, pokud je srovnáváme s vrstevníky (minimálně v kognitivních schopnostech) a vyžadují jiné vzdělávací zkušenosti (Kleine, Webb, 1992 in Webb, 1994). Nicméně školy se všeobecně zaměřují na seskupování dětí dle věku. Dítě často čelí dilematu: podřídit se očekáváním průměru nebo se postavit do role nonkonformisty.
• Očekávání druhých. Nadané děti - především ty kreativnější - se často nepodřizují. Nonkonformisti vyzývají a narušují tradice, rituály, role a očekávání. Takové chování často ústí v pocit nejistoty u druhých lidí. Nadané dítě (citlivé na nejistotu druhých) může jako důsledek začít své schopnosti skrývat.
• Vrstevnické vztahy. Nadané děti potřebují několik skupin vrstevníků, aby našly uplatnění pro své různorodé zájmy. Jejich vysoká úroveň schopností je může zařadit mezi starší spolužáky. Mohou si také vybírat přátele mezi hrdiny svých knih (Halsted, 1994 in Webb, 1994). Takové děti jsou pak vnímány jako „samotáři.“ Konflikt mezi zapadnutím do skupiny a vlastní individualitou může být velmi stresující.
• Deprese. Deprese jsou většinou projevem vzteku na sebe sama či na situaci, kterou má jedinec jen málo pod kontrolou. V některých rodinách je tradicí neustálé hodnocení a kritika výkonu, buď u dítěte nebo u druhých lidí. Jakákoli přirozená tendence sebehodnocení tak téměř automaticky bývá vyháněna do extrémů (nafukování problému). Deprese a akademický neprospěch jsou logickým důsledkem tohoto přístupu. Špatné umístění dítěte ve vzdělávacím systému může u mladého nadaného způsobovat pocit chycení do pasti pomalosti. Dítě se tak uzavírá do depresivních stavů, protože se cítí uvězněno v neřešitelné situaci.
• Vztahy v rodině. Rodina nejvýznamněji ovlivňuje vývoj sociálních a emocionálních kompetencí dítěte. Když se vyskytnou problémy, není to z důvodu, že by je rodiče u svého nadaného dítěte chtěli uměle vyvolávat. Hlavními důvody jsou nedostatek informací či nedostatek podpůrných schopností, kterými rodiče nadaného dítěte disponují. Někdy je důvodem řešení problému, se kterým se nadaní rodiče za svého mládí také potýkali a nenašli vhodný algoritmus řešení.

Prevence problémů

• Kontaktovat rodiče. Rodiče jsou velmi důležití při prevenci sociálních a emocionálních problémů. Vyučování, nehledě na to jak dobré či povzbudivé může být, těžko vykompenzuje nevhodnou péči rodičovskou. Na druhé straně však podpůrné prostředí rodiny může dobře kompenzovat nešťastné zkušenosti ze školy. Rodiče potřebují informace jak dobře vychovávat a být dobrými rádci svých dětí.
• Zaměřit se na rodiče malých dětí. Nejlepší prevencí je podchycení rodičů malých dětí. Rodiče především musí rozumět charakteristikám mimořádně nadaných dětí, které pro ně mohou být těžké či odlišné.
• Vzdělávat a zahrnout do systému péče lékařské a další odborníky. Do systému péče o nadané by měli být zapojeni i odborníci na státní či místní úrovni, stejně tak i v programech dalšího vzdělávání. Psychologové, pediatři a další sociální pracovníci, kteří se zabývají nadanými, by měli být zahrnuti do tohoto systému péče a podpory. Bohužel však tito odborníci doposud jen málo rozumějí problematice nadaných dětí, jsou tedy jen malou oporou rodičům nadaných dětí. (Webb, Kleine, 1993). U nás navíc v tomto ohledu zcela chybí jakékoliv systémové řešení.
• Vytvořit diskusní skupiny rodičů. Rodiče nadaných dětí mají zpravidla jen málo příležitostí setkávat se s jinými rodiči se stejnými starostmi. Diskusní skupiny poskytují příležitosti „vyměnit si vzájemně recepty“ ve zkušenostech s výchovou. Tyto zkušenosti poskytují perspektivy i specifické informace. (Webb, DeVries, 1993 in Webb, 1994). U nás organizuje Kluby rodičů mimořádně nadaných dětí organizace STaN-ECHA (jedna středa každý měsíc v ZŠ Chlupova, Praha).
• Využívat flexibilní možnosti vzdělávání. Nadané děti vyžadují flexibilnější vzdělávací systém. Může to být ještě významnější pro nadané děti z multikulturních rodin či zázemí s nízkými příjmy.

Závěrem je nutné dodat, že rodina i škola by se měly zabývat nejen kognitivními složkami osobnosti nadaného dítěte, ale měly by také respektovat jeho potřeby v oblastech sociálního a emocionálního vývoje. Nemělo by se zapomínat, že nadané dítě není „stroječkem na rychlejší zpracovávání informací a řešení problémů“, ale je také člověkem, který žije v sociálním prostředí a má na jeho kvality své vlastní nároky, a také své vlastní představy o tom, jak by jeho emocionální a sociální potřeby měly být naplňovány.

Citace původního článku

SEJVALOVÁ, Jitka. Sociální a emocionální potřeby mimořádně nadaných dětí. Metodický portál: Články [online]. 30. 06. 2004, [cit. 2012-11-17]. Dostupný z WWW: http://clanky.rvp.cz/clanek/c/Z/21/SOCIALNI-A-EMOCIONALNI-POTREBY-MIMORADNE-NADANYCH-DETI.html. ISSN 1802-4785. Publikováno pod licencí

Související odkazy

• Odborné informace => Sociální a emocionální problémy

30.6.2004

Klíčová slova: prevence problémů, endogenní problémy, exogenní problémy, mimořádně nadané dítě

Zpět