Herní klub rodičů a dětí při MŠ

V posledních letech jsem si při práci s předškolními dětmi všimla, že se zvyšuje procento těch, které mají vysokou inteligenci a zvýšený zájem o stimulaci v oblasti rozumových schopností. Mnohé z těchto dětí se však velmi často v nějaké oblasti odlišují od svých vrstevníků, většinou se vymykají „normě“.

Pojem nadané dítě nelze zaměňovat s pojmem „bezproblémové dítě“. Právě z podstaty nadprůměrného nadání často vyplývá, že s tímto dítětem je více práce než s jeho vrstevníky. Nejenže je výchova těchto dětí náročnější, ale vyžaduje i vytvoření podnětného prostředí, tedy i v oblasti finanční je nutné více investovat. Této skupině dětí často nevyhovuje tradiční „školské“ předávání informací a v kontaktu s dospělým mnohdy vyžadují přístup, „jeden k jednomu“, tedy zvýšenou individuální péči. Je nutné si uvědomit, že pokud tuto péči dostanou, společnosti to pak vrátí.

Nadané děti mají nárok na integraci stejně jako děti postižené, ale často se setkávám s názorem, že když jsou „chytré“, poradí si nějak samy. Mnozí také říkají, že na úrovni MŠ je ještě brzy rozpoznat a podporovat děti nadprůměrně nadané. Nejsem odpůrce žádné integrace, pracovala jsem dlouhou dobu s dětmi postiženými a absolvovala jsem studium speciální pedagogiky. Právě z tohoto důvodu mohu srovnávat a otevřeně říci, že pokud vytvoříme podmínky pro rozvoj i dětěm s vysokým potenciálem v jakékoli oblasti, návratnost je pro nás, děti i společnost daleko vyšší, efektivnější a v budoucnu využitelnější.

Problém také spočívá v tom, že u postižených dětí jsou problematické věci jasné a viditelné na první pohled, u dětí nadaných ovšem nikoli. Často je sice učitelé poznají, pojmenují fakt, že dítě je „nějaké jiné“, ale pravý důvod je pojmenován jen ojediněle, ačkoli diagnostickými metodami se tyto děti dají identifikovat již od věku 2 let. Rodiče jsou na tom v mnoha případech stejně. Ví, že dítě je jiné než ostatní, ale nedokáží si vysvětlit, proč tomu tak je a co to způsobuje. Mnohým se pak velice uleví, když se věci přesně pojmenují a oni zjistí, že v této situaci nejsou sami. Vzájemným předáváním informací mezi pedagogy, rodiči, ale i směrem k osvětě ve společnosti se otevírá první etapa na dlouhé a ne vždy jednoduché cestě při výchově těchto dětí. V této oblasti mne poučily i vlastní zkušenosti. Jsem matkou dnes již 15letého syna s potvrzenou nadrůměrnou inteligencí a vím, že pochopení problematiky a setkávání se s lidmi, kteří jsou na tom stejně, nejvíce pomáhá dopělým i dětem. Mnozí z nás již sice znají pojem nadané dítě i jeho klasifikaci - skupina dětí s IQ nad 130, ne všechny tyto děti však dosahují tak velkého inteligenčního potenciálu. Nicméně odlišnost v projevech chování bývá u většiny zřetelná.

Dlouho jsem přemýšlela, jak těmto dětem pomoci v době, kdy počty dětí v běžných MŠ stále rostou a problémy těchto i jiných dětí se „zviditelňují“ s narůstajícím počtem dětí ve třídě. Shodou okolností jsem právě díky svému synovi přišla do kontaktu s pražským Centrem nadání, jež se specializuje na podporu výchovy a vzdělávání v oblasti práce s nadanými dětmi a úzce spolupracuje s Mensou ČR. Zde jsem poprvé slyšela o tom, že je možné nejen na úrovni MŠ zřizovat herní kluby, a podporovat tak rozvoj rozumových dovedností prostřednictvím společenských her, jež se velice liší od těch, které známe z našeho dětství. Jde o hry podporující logické myšlení, koncentraci, plánování, prostorovou představivost, pohotovost apod. Také jsem zde přišla do kontaktu s mnohými předškoláčky, kteří se odlišují od svých vrstevníků. Co však bylo nejdůležitější - mohla jsem s nimi a jejich rodinami trávit čas na společných akcích a prázdninových pobytech, setkala jsem se s odborníky, kteří mají s těmito dětmi dlouhodobé zkušenosti, tedy s psychlogy, pedagogy, ale také členy Dětské mensy a již zmiňovaného Centra nadání, kteří podporují akce a osvětu v této blasti. Co se týče dětí, většinou jde o velmi silné osobnosti, které jsou tvrdým oříškem nejen pro pedagogy, ale také pro své rodiče, a tak je pro ně posilující vzájemné setkávání.

Tehdy vznikla myšlenka zřízení herního klubu rodičů a dětí při MŠ. Jeho činnost byla zahájena koncem září 2009. Podmínkou členství v klubu je přítomnost dospělého při jakékoli akci klubu, což zajistí každému dítěti dostatečný individuální přístup. Rodiče si zde mezi sebou předávají zkušenosti a je zde také dostatek prostoru pro přímou komunikaci s pedagogem. Dochází k přenosu informací nejen směrem k jednotlivým dětem, ale rodiče se seznamují s novými druhy her, které si mohou také zapůjčit domů prostřednictvím půjčovny herního klubu. Na činnosti klubu se podílejí stejnou měrou rodiče i pedagog, který vše pouze zastřešuje a určuje směr. Rodiče sami spravují internetové stránky a pomáhají se zajištěním akcí a činností herního klubu. Podílejí se na vytváření kroniky, do níž vkládáme fotografie i jiné doklady ze společných setkání a akcí. Děti do ní kreslí aktuální ilustrace. Pravidelná setkávání zahajujeme naší „maxíkovskou hymnou“ a sbíráme „maxibody“, což je systém odměňování za účast na akcích či za pomoc při jejich pořádání.

Scházíme se pravidelně 2x za 14 dní, každý sudý týden v úterý a ve čtvrtek odpoledne. Úterní setkávání jsou věnována pouze hrám a činnostem podporujícím spolupráci a rozvoj v oblasti rozumových schopností. Čtvrteční setkávání jsou určena předčítání příběhů, zaznamenávání těchto příběhů do myšlenkových map či obrázků a také výtvarným činnostem v návaznosti na přečtený příběh. Při těchto čtvrtečních setkáních také provádíme jednoduché pokusy, jež děti vždy velice baví.

A jak zajišťujeme peníze na nákup her, které bohužel nejsou levnou záležitostí? Při každém úterním a čtvrtečním setkání rodiče přispívají do společné pokladny malou částkou a z tohoto fondu následně dokupujeme nové hry.

Jelikož jsme herním klubem registrovaným Mesou ČR, uspořádali jsme v únoru 2010 testování. Každý zájemce mohl absolvovat vstupní testy do Mensy. Pro velký ohlas této akce budeme vše opakovat i v dalším školním roce. Navíc všichni rodiče dětí, které byly testovány, mají výsledek testu, dle něhož orientačně vědí, v jakém pásmu se pohybuje IQ jejich dítěte ještě před vstupem do 1. ročníku ZŠ.

K činnosti herního klubu neoddělitelně patří také občasné sobotní výlety a podzimní či jarní třídenní víkendové setkání. Tyto tři dny jsou věnovány nejen společenským hrám, ale také výletům a různým činnostem v přírodě, nočním hrám, výtvarným i pracovním činnostem apod. Společně si občas vyrazíme zabruslit na zimní stadion či plavat do velkého aquaparku v nedalekém Německu.

Závěrem bych chtěla dodat, že to, co mi přináší herní klub, nelze popsat. V době, kdy z mého pohledu učitelky MŠ stále přibývá práce ve třídách s vysokým počtem dětí a ubývá čas a prostor pro odpovídající individuální péči, je herní klub něčím absolutně odlišným. Je zde dotatek času pro přímou práci s jednotlivými dětmi a individuální přístup dospělého směrem k dětem je plně zajištěn. Velice pozitivní je také to, že skupina rodičů, kteří se zde společně s dětmi scházejí, má opravdu zájem o to, aby se s dětmi pracovalo, tyto děti mají podporu v rodině. Rodiče přistupují ke všemu vstřícně, aktivně a otevřeně.

Největší přínos herního klubu vidím právě v pravidelném setkávání, kdy se nejen pracuje s dětmi, ale předáváme si zde informace o hrách, metodických pomůckách, výletech nebo podobných výchovných situacích specifických pro život s „nadaným dítětem“. Děti s vysokým potenciálem všeobecně nebývají jen ty, které jsou bezproblémové. Často jsou tvrdým oříškem pro rodiče i pedagoga a vzájemné setkávání nám pomáhá vyrovnat se s těmito specifiky. Tyto děti neustále potřebují aktivní vyplnění volného času, přínosnou stimulaci. Pokud toto naplňuje pouze rodina, je to velice náročné. Čas strávený nejen v herním klubu, ale i při výletech a víkendových setkáních může pomoci i v této oblasti.

Tato „společenská skupina“ rodičů i dětí potřebuje společnost na stejné úrovni, ne vždy se to ovšem daří. Právě pravidelné setkávání jak v herním klubu, tak na společenských akcích toto všem přítomným nabízí. Celé společenství se tak všeobecně obohacuje, vzájemnými rozhovory, předáváním informací, přípravou akcí a společnou péčí o děti se pak velice rychle posouvá dopředu.

Nesmíme také zapomínat na to, že v dnešní době jsou počty dětí ve třídách již skoro neúnosné, což většině dětí s vysokým potenciálem nevyhovuje, potřebují přístup typu „jeden k jednomu“. Při jakékoli akci herního klubu je toto vždy dostatečně zajištěno, navíc děti zde dostávají od jakéhokoli dospělého další stimuly pro svůj budoucí život, což je pro ně obohacující.

Pro bližší náhled na to, jak jsme prožili jeden školní rok, přikládám souhrnnou prezentaci naší činnosti a společných akcí, jež jsou vždy přínosem nejen pro děti, ale pro všechny zúčastněné, tedy rodiče i pedagoga.

Za herní klub rodičů a dětí Holýšov
Marie Čermáková
(www.maxik.berusky2009.cz)

Citace původního článku

ČERMÁKOVÁ, Marie. Herní klub rodičů a dětí při MŠ. Metodický portál: Články [online]. 25. 10. 2010, [cit. 2012-11-17]. Dostupný z WWW: http://clanky.rvp.cz/clanek/c/P/9399/HERNI-KLUB-RODICU-A-DETI-PRI-MS.html. ISSN 1802-4785. Publikováno pod licencí

Související odkazy

• Odborné informace => Herní kluby Mensy
• Maxík – herní klub rodičů a dětí (úvodní strana prezentace)

25.10.2010

Zpět