Konference Mensa pro rozvoj nadání – březen 2017
Letošní jarní konference Mensa pro rozvoj nadání měla rekordní účast. Zájem o konference, které Mensa pořádá jednou až dvakrát ročně, přesáhl tentokrát kapacitu Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. Zdá se, že rozvoj intelektového nadání má své stálé příznivce v řadách učitelů, rodičů či školských úředníků a k nim přibývají další, které téma a atmosféra konference osloví.
Sestava přednášejících, jichž jsem napočítala dvacet jedna, byla pestrá. Svými poznatky přispěli lidé z institucí státních i soukromých, z různých míst České republiky a Slovenska, teoretici i praktici. Tentokrát podle přání pořadatelů zaostřili své příspěvky na motivaci dětí k učení.
Během dne jsme slyšeli spoustu zajímavého, nutně tedy vybírám jen některé z myšlenek, které mě zaujaly.
Již první přednášející, Mgr. Tomáš Houška, nabourával vžité představy o tom, co se ve škole sluší nebo naopak nesluší. Například: Má být škola neradostné místo plné povinností nebo chceme děti naučit, že poznávání je zábavné a práce i celý život může být jejich hobby? Osnovy (RVP) můžeme dětem ze 100% rychle odříkat nebo si můžeme vybrat jen to podstatné (což může být třeba v řádu 20% osnov) a s pomocí metod aktivního učení to dětem vnést do paměti na dlouho a doplněné například o vědomí souvislostí. Klíčová role učitele by měla být v tom, že děti nadchne, nikoliv jim odříká fakta (aneb čím déle zkušený pedagog učí, tím méně mluví). Mnozí dospělí, kteří dosáhli významných úspěchů, kolem svých 12 let potkali svého inspirátora (třeba už za pár let ho překonali), proto by škola mohla dětem pomáhat najít jejich inspirátory, a to i mimo školu. Neuplácejme děti (například známkami) za to, že s radostí poznávají a objevují, protože to přestanou dělat rády nebo to přestanou dělat úplně.
I myšlenky následujících řečníků se dotkly mnohých tabu, která si společně pěstují školy, úřady, rodiče, prarodiče…
Mgr. Helena Zitková, Ph.D. a Mgr. Martina Hezká se ve společném vystoupení věnovaly způsobům hodnocení žáků z pohledu legislativy, teorie i praxe. Legislativa dává každé škole možnost vybrat si způsob hodnocení, který bude přínosem pro rozvoj žáka a naučí ho např. pracovat s chybou, ne se jí obávat. Obyčejné známky bez doplňující informace obvykle orientují děti na externí výhody, nikoliv na chuť učit se a zlepšovat se. Když se děti samy podílejí na tvorbě kritérií hodnocení, lépe chápou smysl zadaných úkolů, své výsledky a pokroky.
Ing. Tomáš Blumenstein informoval o kurzu pro školní koordinátory péče o nadané, který společně zajišťují NIDV a Mensa ČR. Deset celodenních školení, které lze absolvovat i jednotlivě, poskytne obsáhlé informace z jednotlivých oblastí péče o nadané ve škole i v rámci volného času. Bohužel pozice školního koordinátora byla vyškrtnuta z poslední verze návrhu Vyhlášky č. 27/2016 Sb.
Mgr. Irena Hošková se zamýšlela například nad rolí pedagoga coby průvodce žáka v moři informací a trvale se vyvíjející společnosti. I ona zmínila, že je žádoucí zachování radosti z poznávání nebo že je dobré dětem nacházet vzory – inspirátory i mimo školu. Připomněla, že také pedagogové by měli být motivováni k péči o nadané děti. Už proto, že nesaturované potřeby dětí s velkým intelektovým potenciálem mohou vést k negativnímu vývoji dítěte nebo zneužití jeho potenciálu. Z dalších myšlenek bych ještě zmínila: Nezaměňujme pojmy průměrný a normální (resp. pro nadané je důležité nezaměňovat pojmy nadprůměrný a nenormální). Učme děti, že úspěchem je, když jsou šťastné, nikoliv že větší úspěch přináší větší štěstí. Hodně se mi líbí také námět Ireny Hoškové na využití potenciálu seniorů v péči o nadané.
MUDr. Ivan Juráš mluvil o přístupu ke vzdělávání, který respektuje neurologický, psychologický a sociální vývoj dítěte. A také o potřebě naučit dítě zvládat budoucí měnící se okolní podmínky, o partnerském vztahu učitele a žáka, o participaci žáka na tvorbě pravidel (která vede k jeho větší zodpovědnosti) či o využití práce s chybami pro formování žáka.
V mnohém spolu přednášející souzněli, a to nejen ti výše, ale i níže uvedení.
Ondřej Šteffl nás seznámil s koncepcí ScioŠkol, která staví na hodnotách, jako je svoboda, morálka, otevřenost, pozitivnost, aktivita a odvaha, které jsou potřebné na straně učitele/průvodce i na straně rodiny dítěte. Staví také na vrozené chuti a potřebě dětí rozvíjet se, protože uznává, že o procesu učení toho víme jen málo (na pedagogický výzkum se podle Ondřeje Šteffla věnuje celosvětově necelé 1% rozpočtů, zatímco na výzkum farmaceutický 40%). Brožura FAQ ScioŠkoly, kterou jsem si s chutí přečetla, mi představu o ScioŠkolách doplnila. Opět zde zní zásady, jako je respektování přirozených vývojových fází dítěte a individuálních rozdílů mezi dětmi, potřeba interakce školy a života mimo školu, nutnost budovat schopnost dítěte učit se v budoucnu to, co bude potřebovat (a „neutlouct“ ho ve škole nesmyslným množstvím informací) a připravit ho na život plný změn.
PaedDr. Jiří Rozehnal se zaměřil na pracovní materiály pro nadané, které kvůli absenci celostátní systematické péče vznikají převážně „podomácku“ na jednotlivých školách nebo v rámci jednotlivých projektů. Některé jsou i veřejně přístupné, ale netvoří provázaný systém, ani vždy nesplňují požadavky na úlohy pro nadané (ty nejsou formalizovány, ale měly by obsahovat např. analýzu, syntézu poznatků či vyvození vlastního závěru). Vedle jednotlivých zajímavých knih především pro matematiky uvedl Jiří Rozehnal i příklad učebnic pro nadané, které jsou součástí systematické péče o nadané na Slovensku a také učebnice z 80. let minulého století, které byly k dispozici učitelům ve třídách s rozšířenou výukou matematiky a přírodovědných předmětů v celé ČR.
Mgr. Martin Kulhánek mluvil o motivaci k učení na Mensa gymnáziu. Připomnělo mi to, že již zmíněné přirozené vývojové fáze je dobré brát v úvahu i na druhém a třetím stupni vzdělávání, tedy během pubescence a adolescence, kterým se nevyhnou ani nadaní. Specifika tohoto věku mohou spočívat v tom, že dítě přichází po prvních pěti letech ve školství již demotivované, že se zajímá jen o některé obory a lhostejnost k ostatním nijak neskrývá, nebo že ve škole nejeví zájem vůbec o nic – bez ohledu na výši inteligence. Jestliže si osvícený učitel vytkne cíl studentům svůj předmět neznechutit (třeba množstvím informací a přísným známkováním) může si proces učení užít spolu se studenty, například díky metodám aktivního učení. Během vystoupení na konferenci zmínil Martin Kulhánek také výsledky ankety, kterou provedl mezi studenty. Přejí si například, aby učitel respektoval, že mají i jiné priority než daný předmět. Zdá se, že pan učitel Kulhánek svým studentům rozumí.
Doc. PaedDr. Jana Škrabánková, Ph.D. nám sdělila aktuální informace o využití technologie Eye Tracking, jejíž podstatou je sledování pohybu lidského oka, pro výzkum kognitivních procesů. První zajímavá data již výzkum poskytl u přírodovědně nadaných žáků, u kterých se např. koncentrace nebo tzv. Aha-efekt ve fyziologické rovině projevují odlišně od ostatních žáků. Těším se, že výstupy podobných výzkumů možná pomohou přesvědčit i nejzatvrzelejší odpůrce specifického přístupu ke vzdělávání nadaných.
Příspěvek Mgr. Aleny Vávrové byl osvěžující a stihli jsme si i procvičit mozkové spoje na několika úlohách, které nám připravila. Podala nám také přehled šifrovacích her s uvedením jejich vhodnosti pro děti. Přímo na míru školním kolektivům je ušita hra Technoplaneta. Z přínosů šifrovacích her pro rozvoj dětí byla zmíněná například týmová spolupráce, hledání neobvyklých řešení, analýza dat, syntéza znalostí i mezioborová, logické myšlení. Z vlastní zkušenosti vím, že šifrovací hry děti přitahují. Je skvělé, že si je můžeme díky jejich tvůrcům užívat.
Mgr. Mária Tarábková nás seznámila se zásadami úloh vhodných pro nadané děti a s produkty nakladatelství Didaktis, které potřeby nadaných berou v úvahu. Úkoly, které jsou pro dítě příliš jednoduché, neumožňují rozvíjet jeho metakognitivní schopnosti a mohou být příčinou problémů v budoucnu, neboť dítě se nenaučí řídit své učení. Pracovní sešity s názvem Koumák (pro 2. - 5. Ročník) jsou připravené pro nadané děti a jejich schopnosti zahálet nenechají.
Na úplný závěr mě zaujal příběh nadaného dítěte v prostředí dětského domova, se kterým nás seznámil Mgr. Alois Daněk. Přišel také s nápadem setkávání nadaných dětí z dětských domovů s někým z okolí, koho bych po předřečnících nazvala inspirátorem. S někým, kdo si s dítětem zahraje šachy nebo jinak zajímavě stráví volný čas a dodá mu pocit, že není se svým nadáním osamocený. Jak řekl Alois Daněk, možná je to příležitost pro Mensu. Podle místních podmínek by možná připadalo v úvahu i využití potenciálu seniorů, o kterém mluvila Irena Hošková.
Konference pro mě byla příjemnou oázou, kde se daří rozumným názorům na vzdělávání (nejen) nadaných dětí. Někteří z nás se sice po konferenci vrátili do pouště či polopouště, kde takové myšlenky nevzkvétají nebo se nedaří je realizovat, ale máme radost z každé nové oázy. Snad i projekt Mensy ČR podpořený mezinárodní firmou Verder, s názvem Podporujeme nadané děti pro budoucnost, který byl na konferenci představen, přispěje k rozšíření povědomí o problematice nadaných dětí po celé České republice.
Velký dík Mense ČR za neúnavné (a někdy i přes únavu) pořádání konferencí a dalších aktivit pro nadané děti, za zajímavé myšlenky přednášejícím a za osobní nasazení učitelům, kteří se nadaným dětem věnují.
Pro pořadatele snad jen jeden námět na zlepšení. Účastnící konference sedící v zadní polovině sálu by ocenili jedno promítací plátno navíc, na které by dobře viděli. Ať jim může za rok doc. Škrabánková nasadit eye-trackingové brýle s nadějí na rozumné výstupy, kam že se vlastně během prezentací dívají
Romana Poloprutská
Klub nadaných dětí Delfíni, Hradec Králové
Konference Mensa pro rozvoj nadání (březen 2017) 20.3.2017 |
|||
---|---|---|---|