VII. letní camp pro nadané děti (8–16 let) – červenec 2016
Dobrým zvykem Dany Havlové se stalo organizovat pod hlavičkou Mensy letní týdenní pobytový tábor, pardon camp, pro nadané děti. Ani tento rok nebyl výjimkou. Letošní sedmý ročník se uskutečnil v termínu od 16. do 23. 7. v hotelu Renospond u Zderazi nedaleko Skutče.
Letošního campu se zúčastnilo více než 100 dětí ve věku 8–19 let, což svědčí o jeho stále rostoucí popularitě. Tu dokládá i to, že se účastnila i část náctiletých, kteří již mají občanské průkazy a mohli by léto trávit jinde a jinak, a přesto přijeli a mnozí i pomáhali, když bylo potřeba.
Já jsem se letos podruhé zúčastnil jako jeden z dospěláků. Loni, když jsem jel poprvé v životě na mensovní tábor jako vedoucí (a vlastně poprvé jako vedoucí na jakýkoliv tábor), netušil jsem, do čeho jdu a jaký to bude hukot. Přišel jsem však na to, že jeden takový táborový týden vyčistí hlavu od práce tak úžasně, jako bych žil měsíc v nějaké divoké džungli. No nejeďte znovu!
Letos jsem si přivezl z tábora kromě čisté hlavy i některé nové poznatky a zkušenosti. Mimo jiné už vím, že:
- „Prank“ je anglický výraz pro kanadský žertík. Dost používané u některých dětí, pro mě tedy zcela nové. Prank na táboře je pak třeba telefonát jednoho hodného teenagera o půl dvanácté v noci mamince, že si pochroumal nohu a má pro něj přijet. Maminka musí mít svatozář…
- První titul Karla IV. byl markrabě moravský a znají to i osmileté děti.
- Pokémony můžete chytat úplně všude, i uprostřed asfaltové plochy nebo v lese. A nejvíc se jich rojí o polední pauze.
- Nulou lze dělit. Nulou nelze dělit. Podle toho, do které argumentační skupiny dětí se přidáte.
Camp by nebyl campem, kdyby na něm nebyli dospělí vedoucí, kteří pomáhají s organizací, vymýšlením programu, sháněním věcných cen, fotoreportérstvím, lékařským dohledem atd. Poděkování si zaslouží hlavně celá rodina Havlových a dále Lucka Měchurová, Martina Pokorná, Romana Poloprutská, Naďa Jiráčková, Alča Nováková, Lucka Namešanská, Hanka Schmidová, Petra Pavelková, Míša Radimská a Eva Strnadová.
Co říci závěrem? Letošní VII. pobytový camp byl asi o něco méně dramatický než loňský, protože jsme neřešili ani neštovice, ani slepé střevo, ani vosy. Nicméně mít na jednom místě přes 100 dětí všech věkových kategorií, bez rodičů, a část těchto dětí patří mezi více či méně praštěné mensany, je zážitkem samo o sobě. Naštěstí jako otec jednoho nadaného dítěte a se znalostí dalších podobných už mám malou průpravu a jen tak něco mě nerozhází. Už se těším na další camp. Aneb slovy klasika: „My jsme všichni Gogo“.
Související odkazy
- Pobytové campy (odkaz do kalendáře)